V neděli po obědě jsme byli všichni unavení. Hlavně Petr, který byl po noční směně a Filip, který byl odhodlaný jít po obědě spát, aby mohl večer sledovat hokej. Přesto nakonec, místo postele...
Dívala jsem se z okna, jak taje Viktorky sněhulák... Malá se ke mně naklonila a sledovala, kam se dívám...: "Taje, mami, viď?" "Hmmm." "A proč kroutíš nosem, maminko"? "Protože...protože mě na něm šimrá sluníčko! Půjdeme ven?" Nechala se strhnout mým nadšením, a když jsme se obouvaly, Petr nás dohnal a šli jsme ve třech.


