Únor 2010

Šimrání na nose

24. února 2010 v 9:18 | Lucie
V neděli po obědě jsme byli všichni unavení. Hlavně Petr, který byl po noční směně a Filip, který byl odhodlaný jít po obědě spát, aby mohl večer sledovat hokej. Přesto nakonec, místo postele...
Dívala jsem se z okna, jak taje Viktorky sněhulák... Malá se ke mně naklonila a sledovala, kam se dívám...: "Taje, mami, viď?" "Hmmm." "A proč kroutíš nosem, maminko"? "Protože...protože mě na něm šimrá sluníčko! Půjdeme ven?" Nechala se strhnout mým nadšením, a když jsme se obouvaly, Petr nás dohnal a šli jsme ve třech.


Kocman

19. února 2010 v 16:35
kocour Kocman má rád stejné vyhlídky, jak mívala kočka Mašle;-)


Ze zimy...

13. února 2010 v 16:02 | Lucka
Petr povídal, že už sem vůbec nepíšu a tvářil se u toho záhadně. Jenže já opravdu nemám čas. V pondělí ráno si vzdychneme, že zase do práce, do školy, do školky (mamííí, já dneska nechci do školky..) a než se oblečeme, je zase pátek. O víkendu, pokud se nejede do Vimperka, se musí stihnout všechno to, co se nestihlo v pracovním týdnu. Pozitivní na tom je to, že při tomhle tempu tu jaro bude cobydup. (A holky, také, tuším již sedmnáctá, jarní večeře:-)!!!)

Babička nadává na sníh, ale z Vimperka neodejde. Filip je samostatnější každým dnem, ale zapomínat nepřestává. Na vysvědčení měl jednu dvojku z matiky, že jich nebylo víc, nás všechny, včetně jeho, překvapilo. Viktorce vypadl jeden zub a vypadá to, že na dlouhou dobu i poslední. Je zapsaná do školy a vůbec se do ní netěší. Nechce vyrůst, leda by se z ní v dospělosti stala princezna. Petr stále pracuje a já pendluju mezi nimi a porodnicemi. Auto nepřežilo ten jeden arktický den. Tedy jen baterka, doufám. Nabíječka je půjčená, ale nikdo se nemá k tomu ji použít. Benzín je drahý;-) a silnice nesjízdné... A těšíme se ze zimy...(ovšem ven).

Děkujeme klikajícím klikařům - desetitisícovka překonána!