Kousek od nás stojí hrad Radyně, kde jsme už byli tolikrát, že se to ani spočítat nedá. Ale objevili jsme několik nových věcí. Jednak jsem se v průvodci dočetla, že Radyně byla stavěna ve stejné době jako hrad Kašperk (za vlády Karla IV.), zřejmě stavitelem Matějem Parléřem, což byl příbuzný známého Petra Parléře.
S úsměvem jsem v jedné z místností hradu teoretizovala, že je "opravdu zvláštní, že bydlíme (v Plzni) kousek od Radyně a (ve Vimperku) kousek od Kašperku. To je určitě nějaké znamení..." "To je znamení, že budu jednou řídit traktor," řekl suše Filip a Viki nezapomněla připomenout, že ona bude učitelkou baletu.
V jiné místnosti strašila různá hrůzná, ale hlavně srandovní strašidla, která jsme tam dosud taky ještě nepotkali. Nejvíc se líbili ufonci.

A úplně nahoře na věži, kde jsme se tradičně vyfotili samospouští, jsme viděli kousek od hradu skálu. Bylo nám s Viktorkou jasné, že kluky už nezastavíme, a domluvily jsme se spolu, že zatímco oni budou riskovat zdraví výstupem na vrchol, porozhlédneme se my dvě po lese a najdeme nějaký pěkný vřes do vázy a šišky, mech a klacíky, které Viki nutně potřebuje pro vystavění přístřešku u nás na terase pro její kouzelné kamínky.
Tím objevem bylo, že jsem si téhle pěkné skalky taky ještě nikdy nevšimla. Možná byla dřív zarostlá stromy nebo jsem se prostě nedívala.



(No jo, nakonec jsme nahoru s Vikinkou taky obě vylezly.)