...to vypadalo jinak. Aut bylo málo a měla svoji duši a když vás přepadl zloděj, hned jste se (bez mobilu!) dovolali četníků, ti se hned dovolali armády a za chvillku jste měli zpět v ruce svůj před okamžikem ukradený kufr.
To jsme zažili v sobotu 30. května v plzeňském Bolevci. Na přehlídce veteránů jsme si každý vybrali to své auto, svého favorita...vlastně jen já a Petr, Filip se totiž nemohl rozhodnout ("tohle! ...ne, tamto! ...nebo ne, radši tohle!") a Viktorku to nezajímalo. Jediné, co ji zaujalo, byl kočárek-veterán - s opravdovým živým miminkem a pak taky střílení, ale to ji spíš vyděsilo. Točená zmrzlina leknutí hned zahnala a pak jsme se ještě vydali do tamní ezoterické vesmírné tajemné relaxační a dost strašné čajovny - kavárny, kde jsme si vyložili karty. Vyšly nám samé podivné věci...




Lucie, ten tvuj šátek na hlavě ladí spíš s Petrovo autem! Bunda zase s tvým.