Prvních pět dnů bez mámy, bez táty i bez babičky... Dnes odjela. Kurážně a bez slz. Jako ostatně všechny děti, pětileté, šestileté. Při mávání, když už seděly v autobuse, se tvářily rozpustile a natěšeně. Rodiče se usmívali, v očích děs, smutek, obavy, povzbuzení nebo slzy (pár maminek).
Viki trochu nesvá:

A jakmile přijela Johanka, už úplně v pohodě:

Možná to bude vypadat divně, ale mám dotaz. Kam vlastně ta Viktroka jela?