A všechna moje (a nejspíš nejen moje) obvyklá předsevzetí (zdravě jíst, učit se jazyky, více číst, méně sledovat televizi, více cvičit) letos poprvé ustupují do oblasti těch hloupostí a malicherností, které není třeba až tak moc řešit. Navíc několik těchle předsevzetí už pár let dodržuji, takže by to stejně bylo jen o povelu vydržet.
Letos mám nová přání, nové cíle, nové touhy. Některá se mi splní, na některá budu muset zapomenout, s jinými mi poradí čas. Naslouchat více dětem, být trpělivější a tolerantnější, užívat si čas s nimi. Všechny nepříjemné úkoly, které mi přijdou do cesty, vyřešit co nejdříve a nezametat je pod stůl. Upevňovat svá přátelství, být svým bližním co největší oporou, nepropadat panice, chodit do přírody, psát a přemýšlet... Klepat a hledat...
Těm pár lidem, kteří čtou tenhle blog, přeju, aby na své cestě neviděli světlo jen v jejím cíli, ale aby si všimli všech jiných světel, které tuhle cestu mohou lemovat. I cesta může být cílem...

Děkuji Lucie za krásné přání. Jsem ráda, že mi nepatří jen jako čtenářce Tvého blogu, ale i jako Tvé přítelkyni.Máš rozhodně velký cit pro světlo, slečno Lucie
Věřím, že budeš mít podél té své cesty spousty světýlek a světel a že na ně budeš upozorňovat i ostatní.