close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Náplast na depresivní den

12. ledna 2009 v 21:54 | Lucie
Dneska jsem se na internetu i ve večerním televizním zpravodajství dozvěděla, že
"tak jako loni, i letos připadá nejdepresivnější den roku na druhé lednové pondělí. V tomto dni se totiž sejde hned několik negativních faktorů a lidské psychice nebude přát ani počasí. Krach vztahů a manželství, dluhy z Vánoc, oslabená vůle pro nová předsevzetí, šeď všedních pracovních dní v kontrastu se svátečním veselím a také šedivá a mrazivá příroda i krátké dny, to vše udeří na maximum lidí."

Pravdou je, že mi dopoledne bylo trochu smutno, zdaleka bych však tohle smutnění nenazvala nějakou depresí. Jen ta šeď všedních pracovních dnů, mráz a žádné slunce...

Po práci jsem jela pro děti. Když jsem otevřela dveře školkové třídy, viděla jsem Viktorku v dlouhých a bílých princeznovských šatech, s korunkou na hlavě. Stála vprostřed kruhu ostatních dětí, vedle ní jedna z jejích mnoha lásek Toník Borůvka. Měli svatbu a Viki měla v očích takový ten výraz, jakoby se jí splnilo její největší přání.

Dovedla jsem jí ke skříňce, ať se převleče. Mezitím jsem šla pro Filipa na zasněženou školní zahradu, kde řádila družina. Uviděla jsem ho, jak klečí na nějakém klukovi, zřejmě ho zrovna položil na lopatky. V tváři měl šťastný vítězný výraz.

Holka a kluk.

Jeli jsme domů a ačkoli se v autě za mnou trochu hádali, bylo mi mnohem méně smutno. Doma bylo teplo a útulně. Dovolila jsem Viktorce zapnout si na půl hodiny počítač, už hraje sama své "holčičí hry", většinou oblíkačky. Využili jsme s Filipem toho, že mlčí a četli jsme si každý svoji rozečtenou knížku. Venku už byla skoro tma. Ale zas ještě o něco míň smutno.

Pak se do mě dala zima, celá jsem se klepala a všechno mě bolelo. Petr přišel z práce, zabalil mě do deky a uvařil čaj a pak ještě horkou čokoládu. Viki se ke mně přitulila a povídá mi: "Jsi smutná?"
Já: "Nejsem, jen mi je zima."
Viki: "Bojíš se čertů?"
Já: "Nebojím."
Viki: "A bojíš se Mikulášů?"
Já: "Ne."
Viki: "Bojíš se, až budeš v pekle?"
Já: "Cože? Ne!"
Filip: "Proč by byla v pekle, dyk máma nezlobí. Bojí se, aby nebyla tlustá."
Já: "Ale nene, nebojím!"
Viki: "Ty se nebojíš vůbec ničeho??"
Já: "O vás dva se bojím."
Viki: "Neboj, mami. My se ti neztratíme."

Jaképak smutno ?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama