Jela jsem s dětmi do Prahy už v pátek, protože autobus do Krumlova odjížděl v sedm ráno. Spali jsme u Veroniky, děti se probudily nečekaně snadno, cestou tam dokonce ani neusnuly. Do Krumlova jsme dorazili před devátou a první, co nás zajímalo, byla snídaně, kafe, horká čokoláda! Našli jsme velmi rychle pekárnu s příjemným sezením, kde dělali čerstvé teplé vafle (to si daly děti).

Potom jsme už nedočkavě pokračovali do historického centra. Chodili jsme uličkami, nahlíželi do obchůdků, vystoupali na zámeckou věž. Každých patnáct minut byl jeden z nás vedoucím výpravy a vedl nás, určoval uličky, kterými půjdeme apod. Viktorce se nevíce líbil medvěd.

Filip měl často foťák a fotil takové věci, které by mě fotit nenapadlo. Ale jeho snímky se mi moc líbí:



Veronice se nejvíce líbila věž. Říkala, že i když se jí růžová barva moc nelíbí, krumlovská růžová věž je úžasná.









Tahle fotka je pro Janu S. Pamatuješ? Poznáváš? (jo! tohle!)
Jinak slunce svítilo, dokonce i hřálo, nebe bylo modré, lidé příjemní, v hospůdkách jídlo výborné, všechny tři děti moc hodné a neúnavné. Až na cestě domů to ty moje dvě zalomily... Viki jsem pak v Praze nemohla probudit...

taky moc pěkné