záhada kterou nechci nikdy vyřešit
na horizontech tvých očí
v těch mlhavých prstech v jemném oddálení
na rtech z nepoložitelných otázek se záhada zmítá kolem tebe
tragická a nedefinovatelná jako vlasy a vyhlídky
na déšť ozvěny přes oblaka
nechci se dál zachraňovat před tvým osudem
který se právě stává mým vlastním
naším! myšlenka je radost
a v tvém hlasu temné stromy
plodí listy pro další listy
zkusím tě vkolébat do sebe jako řeka
odvrátit svým životem všechny noční chmury o pádech
temnotě chladu
něžně si tě přitáhnout jako spící dítě
do náruče kde můžeme snít spolu