Nikdy jsem nebyla pověrčivá, všechny ty černý kočky přes cestu, obcházení kanálů a zakřikování něčeho pouze tím, že to vyslovím (a když už to vyslovím, zaklepat si na zuby nebo na dřevo!), mi přišlo spíš k smíchu. Začínám ale přemýšlet...jestlipak na tom něco nebude? V minulých dnech jsem asi třikrát různým lidem řekla, že Viki vůbec nestůně (teď jsem to dokonce napsala - co ji chudinku asi čeká?) a vida, z pátka na sobotu horečka. Spala do desíti, probudila se a zlobila jako obvykle. Hmmm, to se z toho vyspala, řekli jsme si a šli jsme na procházku, do hospody na čaj a kávu a do kina. Už v kině začala kňourat, že ji bolí hlava, "mami, to je hrozný, to je hrozný..." Filip vyfotil, jak trpěla:

Já zase vyfotila, když jsem čekali po kině na tramvaj, jak se klepala u táty:

A pak usnula v tramvaji:

Když jsme přijeli domů, hned znovu usnula v posteli. Ráno všechno vyzvracela, i to, co vypila. Jela jsem s ní na pohotovost, zánět nosohltanu. Když jsme přišly domů, lehla si na gauč se Sluníčkem a za chvíli:

Probudila se asi po dvou hodinách a povídá: "Mně se tak ulevilo! Už mě nic nebolí. Chci jíst." Tak jsem je nechala doma a jela jsem ke kmotřičce do Plzence, kde jsme si povídaly a koukaly se na kočky skrz okno:

A dnes je pondělí, svátek, Viki nesmí ven, ale hrozně řádí. Tu čepici se sponkou má na hlavě od rána, nevím proč. Slaví s panenkama to, že dnes mají všichni svátek.

Ptám se Filipa, jestli si pamatuje, proč je dnes svátek. Povídá: "Ňáká ta demokracie nebo co..." Hmmm, to je tedy něco. Když si vzpomenu na tu euforii...
Viki navléká panenky do papíru. Jsou to prý plavací vestičky. Háže je na parkety (jako vody) a křičí: Plavej! Plavej! Panenky neplavou. Viki skáče za nimi. Snaží se je zachránit. Pomalu se plazí (plave) za nimi a říká: "Ještě kousek, ještě kousek, podej mi ruku, už tě mám!" Vyloví je a pokládá na pohovku a dává jim umělé dýchání. Pak řekne: "Je pozdě..." Kde k tomu přišla? Vím jistě, že v životě neviděla seriál Pobřežní hlídka.
Z raného dětství si nejvíc pamatuju jednu větu: "Luci, vezmi si bačkory!" Jak mi to lezlo na nervy! A já to za celý tenhle prodloužený víkend řekla asi padesátkrát.
Tu větu "Vem´ si bačkory!" slyším u maminky dodnes
zdravím všechny a hlavně ať jste už zdraví! těším se zase brzy na viděnou, Alča.