
Chytil mě podzimní splín, ale takový ten celkem příjemný, snící. V práci mě otravovalo dělat dokonce i sobotní přílohu, což mě jindy baví.
Ne že by se chtělo zalézt do postele a spát. Spíš si tak představuju prosedět dny v ušáku a číst a číst. Ještě by ten ušák mohl být v dřevěném srubu uprostřed lesů, vedle křesla krb s praskajícím (opravdovým) ohněm a taková ta strarodávná stojací lampa... Když by bolely oči, pustila bych si hudbu a koukala střídavě z okna na plískanici venku nebo do ohně nebo bych ty oči zavřela a snila...
Takže jedu si v tomhle rozpoložení pro děti, když mi najednou vjela do cesty černá oktávka. Já jela po hlavní, měla jsem přednost. Šlápla jsem na brzdu, čtyřku jsem v tom šoku nevyřadila, takže to pěkně luplo. Ten pitomec, místo aby šlápl na plyn a rychle to projel, tak udělal to samé co já - zastavil tedy přímo uprostřed křižovatky - přímo přede mnou. Mezi našimi auty zůstala škvíra asi 2 mm. Řidič zvedl obě ruce, jako že se omlouvá, zasmál se a jel. Já se klepala, ale nastartovala jsem a dojela ke škole.
Svoji obvyklou várku čtyř dětí jsem domů dovezla čtyřicítkou. A byla jsem zase na zemi, ráda, že máme v městském cihlovém baráku aspoň ten ušák po pradědečkovi z Bukovce.
Jo, ponaučení o tom, že nejen chlapi v klobouku a ženský jsou mizerní řidiči
. Nebo měl klobouk?