19. října kluci sehráli tři zápasy na svém prvním turnaji v Domažlicích. I přes varování trenérů, že budou ještě prohrávat, se kluci strašně těšili. S rodiči byla skvělá domluva, většina jela také a notně povzbuzovala. Všichni museli vstávat v šest ráno, turnaj začínal v osm.
V šatně zprvu panovalo nadšení. Z dresů, z nové brankářské výstroje, adrenalin lítal vzduchem.


Z našeho brankáře Kiliána šla hrůza. K brance se jistě nikdo ani nepřiblíží!

Trenér a vedoucí týmu začali udílet poslední pokyny před prvním zápasem. (To už jsme my dospělí viděli kousek utkání mezi Plzní Roudnou a Horšovským Týnem. Za tu Plzeň hrálo hodně velkých kluků, velmi sehraných. To bude darda..., byli jsem velmi nervózní!) Kluci soustředěne poslouchali...



A pak to začalo. První zápas s Plzní Roudná. Kluci byli opatrní, trochu zaskočení. Po chvíli se vzpamatovali a statečně bojovali. Dostávali jeden gól za druhým, ale vůbec nesmutnili ani nepolevili. Byli občas zmatení z pískání rozhodčího. Co všechno nebyl faul! A taky trestná střílení na naši bránu! Rodiče křičeli do ochraptění, ruce bolely z tleskání po každém parádní zákroku našeho brankáře nebo obrany. (U brankáře soupeře se toho moc nedělo...)
Ve florbale je takové pěkné pravidlo, že pokud je skore s rozdílem 15 gólů, zápas končí. První zápas trval tedy jen dvě třetiny. Pak byla pauza, hrály se dva zápasy. Kluci odpočívali a sledovali, jak se hraje florbal. (Pravidla. Nahrávky.) Rodiče a trenéři v bufetu u kafe a piva projednávali strategii. A už nastupujeme proti Horšáku! Je vidět, že se kluci otrkali. Začali útočit. Často tlačí na soupeřovy obránce. Mnohem lépe brání. Honza blokuje střely v našem obranném pásmu. Adam odpaluje míčky daleko na druhou stranu. Z útočná lajny Kuba, Filip, Standa začíná jít strach. Přihrávka na Standu, ten se rozmachuje, zamíří a góóól!!! Při tomhle gólu křičí celý sál, tleskají dokonce i funkcionáři, rozhodčí a zdravotnice a také nehrající soupeři se svým publikem! A za pár minut dáváme další. Tentokrát se strefil Filip!
My jich dostali sice sedm, ale bylo to NAŠE VÍTĚZSTVÍ.
Třetí zápas byl těžký, protože nastoupili machři z Varů. Ale už to neměli tak jednoduché jako naši první soupeři. Skončilo to 16:1, ale vydrželi jsme do půle poslední třetiny. Bodoval opět Standa!
Na fotografii pořízené po skončení celého turnaje je jasně vidět, jak to kluky strašně bavilo. Měli opravdu radost z každého dílčího úspěchu. Žádné rozčarování, jen úžasný zážitek a pořádná motivace trénovat, hrát, trénovat.
