V sobotu jsem jela pro Viktorku do Vimperka. Kluci zůstali doma, Petr měl zápas a pak ještě večer oba koukali na fotbal Polsko - Česko.
Ve Vimperku bylo krásně. Babí léto jak má být - modrý nebe, slunce, barevný listy. Nemluvě o babiččině svíčkové.
V sobotu odpoledne jsme šly všechny tři (já, Viki, babi) a pes Max na výlet. Viki šlapala statečně přes dvě hodiny. Odpočinek na louce, kde jsme se válely v trávě a vyhřívaly se na sluníčku. Ochutnaly jsme nádherně zralé, černé trnky, po kterých nám ani nebrněl jazyk. Pak jsme běžely z kopce. Viki si hrála, že lyžuje a spadla. Odřela si ruce a bříško. Plakala ale jen pár minut.
V neděli jsme šly na procházku před obědem už bez babičky, jen s Maxem. Viki pořád brebentila. Za pár týdnů jí bude pět let, ale už mě poučila, že "kdo má smůlu, ten žije, ale kdo ji nemá, ten nežije, víš, mami?" (Babi mi pak řekla, že měla na mysli stromy, já to ale chápala víc lidsky.)
Potom jsme si sedly U křížku a koukaly jsme dolů. Viki povídala, že jí baví takhle sedět a koukat "na ten pěkný svět". Když jsme se brodily úzkou cestou plnou spadaného voňavého listí, dozvěděla jsem se od ní, že "miluje podzimní pocit."
A na mou otázku, proč nezavře pusu, odvětila, že musí pořád mluvit, protože tím se jí dělají v puse sliny, které sjedou do bříška, kde se pak vytvoří devinkcevce (rozuměj dezinfekce), ta jde zpátky do pusy a "nedostanu žloutenku"!
Takže vakcínu nepotřebujem.
Ty hele, Lucie, nebude ona geniální po Petrovi z Čech?