Srpen 2008

Ach jo, poslední týden!

26. srpna 2008 v 18:09
Děti měly slíbeno, že budou s námi v Plzni, i když budeme chodit do práce, že se nějak vystřídáme. Petr pro ně jel o víkendu (já zůstala sama doma a udělala si další gruntovací den a půl), ale vrátil se jenom s Viktorkou: Filip odmítl jet nebo taky babička odmítla vydat obě děti.
Takže Petr chodí do práce dopoledne a já odpoledne. Ta moje dopoledne s Viki doma mi připomínají dny na mateřské, klidné snídaně se čtením novin, ranní pohádky v TV, procházky do obchodu pro něco k obědu, společné vaření (Viki uvařila obvyklou směs z vody, čočky, vloček, cukru, sypaného čaje, různého koření a těstovin), čtení dětských knížek...
Odpoledne jezdíme na stále probíhající festival Na ulici, od tří je každý den loutková pohádka. Já už tedy bývám v práci a v podvečer se scházíme na koncert nebo doma. Viki vyrostla ze všech kalhot a je s ní legrace.
Včera jsem v práci objevila snímek našeho fotografa, na něm naši divačku:
Ale donutili jsme babičku, aby s Filipem přijela do Plzně, alespoň na dva dny. Tak je čekáme zítra.

První trénink ve florbale!

22. srpna 2008 v 15:36 florbal
První trénink ve florbale se koná ve středu 3. září. potom každou středu od 17.00 hod., v září můžeme trénovat až do sedmi.
Místo: Hala Slávia Plzeň (Bory)
15. září se koná nábor nových borců (pokud máte v okolí kluky staré asi 7 - 11 let, zkuste se jich zeptat, případně přivést).
Všichni se už těší na oficiální turnaje s týmy florbalové ligy (Horšovský Týn, karlovy Vary, Plzeň Doubravka). Bude asi lepší, když svým dětem pořídíte florbalové hokejky (stačí levnější, např. z Tesca).
Uvítáme jakýkoli nápad na sponzory!
Kontakty: Petr S. 724 206 609

Jak se množíme, 2.díl

22. srpna 2008 v 15:23
Jak tak chodíme ulicemi na festivalu Na ulici, potkáváme spoustu známých. Včera jsem na pohádce Otesánek divadla Kvelb potkala Ivanku a Soňu s dětmi, které ale vídám celkem často. Taky jsem našla chvilku po sobě dvě ztracené děti, kterým pak jeden vysoký herec z Kvelbu našel rodiče tak, že je vyzvedl vysoko nad hlavu.
Ale teď to zajímavé (hlavně pro Janu S. a Danu P.): po dlouhé době jsem potkala Ivu Javorskou, manželku Marka, s kterými (a ostatními) jsem kdysi dávno procestovala dvakrát Anglii. Mají syna Sebastiána, žijí všichni šťastně spolu v samém centru Plzně a Iva je stále krásná, jak je vidět na snímku, kde sedí se synem U branky a poslouchají jazz:

Jak se množíme, 1. díl

21. srpna 2008 v 18:17
Když už byla řeč o Lence, jistě všichni, kteří ji znají, možná i ti, kteří ji neznají, jsou zvědaví, jak vypadají její a Víti dcery. Jsou totiž tak krásné, že musím začít s publikací jejich snímků. Napíšu sem i jejich jména, takže si je veřejnost už v jejich tak raném věku může vygůglovat! Později, až budou slavné (nepochybuji, že se v nějakém oboru proslaví), budu pak já ta první, kdo o nich psal! Nebo...kdo je objevil!
Terezie Pokorná
Rozálie Pokorná
To, že jsou z Pokorných a Klímů, je jasné na první pohled; určitě nedošlo k záměně.

Vzpomínka

21. srpna 2008 v 18:08
O Bohušovicích nad Ohří, kde naše rodina žila 16 let, vyšla před pár měsíci kniha. V ruce jsem ji neměla, ale Lenka mi poslala scan textu o tátovi. Táta by z toho měl srandu, ale já jako hrdá dcera ho tady zveřejňuji. Aby se na Barborku nezapomnělo.

Dovolená v Dlouhém

19. srpna 2008 v 22:24
Fotek je skutečně hodně, tady je jen výběr. Nějaké ještě dám, jiné pošlu. Byl to moc hezký týden!

Srpnová (zase) nostalgie

19. srpna 2008 v 14:34 | Lucie
Auto je opravené a stálo tolik peněz, že se bojím to číslo i vyslovit, natož ho napsat.
Děti jsou u babičky, poslední týden prázdnin budou s námi v Plzni. Zatím jim uklidíme pokoj a nakoupíme oblečení, protože přes prázdniny vyrostly a do ničeho se nevejdou.
V Plzni tyto dva týdny probíhá festival Na ulici, konečně mi lidé posílají do práce pěkné fotky. Chodíme po městě, posloucháme hudbu, potkáváme známé, popíjíme.
Dovolená v Dlouhým za námi (fotky zde budou tak do dvou dnů), děti jsou nadšené, nemluví o ničem jiném.
Zjišťuji, že ze všech měsíců se mi zdá srpen ten nejnostalgičtější, i příroda - vlastně především město je celé unavené, jarní únavu neznám, letní ano. Ale všechny letní průšvihy jsou s dobrým koncem taky za námi. Začínám se těšit na podzimní barvy. Stýská se mi po přítelkyních, které jsem dlouho neviděla, protože bydlí daleko a máme pořád nějaké povinnosti a práci.
Děti se vůbec netěší do školky a školy, já přitom ještě dneska vzpomínám na vůni papírnictví, kterou jsem si přinesla s novými sešity, tužkami a penálem domů a nejmíň týden jsem to chystala na září.

Cesty a výlety

9. srpna 2008 v 14:52
Tak pojedeme na dovolenou na Vysočinu vlakem, auto ještě není opravené. Filip to upřesňuje: tramvají, autobusem (do Prahy), metrem, rychlíkem (do Havlíčkova Brodu), osobákem (do Ždírce nad Doubravou) a autem (na cílové místo). Jak mi to nejdřív přišlo hrozné, teď se těším i na tu cestu. Bude to trvat pět hodin. Odjíždíme zítra v poledne. Bude tam Veronika s Davidem, Míša s dětmi, její sestra Majda s dětmi a další.
Míša s Veronikou byly před pár týdny na výletě ve Vimperku. Jely na Kubovu Huť a šly pěšky do Vimperka. Já jim šla naproti za Pravětín a došla s nimi dom. Pak jsme seděly na podestě - takhle:
A pak jsme čistily houby, i s Viki:
Druhý den jsme šli všichni na obvyklý výlet Vimperk - Bořanovice - Bohumilice. Cestou nás vyfotil Petr při odpočívání:
(Pokud je tu zase nějaká hrubka, děkuji předem za opravu! Na tom předchozím výletě byl i Petr, tak jsem použila měkké i. Jinak předtím šlo o ženy. Že jo.)

Celý rok pěkně jezdí a najednou...

4. srpna 2008 v 18:36
...nám auto trucuje.
Poslední víkend jsme byly zase ve Vimperku za dětmi. Měli jsme už spravený auto (nový výfuk za 5 tisíc). Ale v sobotu jsem jela s Oťasem do Strakonic, odkud už jsme museli vlakem, protože spojka zůstala na podlaze a nešlo řadit. Takže další oprava, další peníze. V neděli mám jet s dětmi na Vysočinu, dívala jsem se na vlaky, je to hrůza. Tak uvidím.
Ale neděle byla už pěkná. Dopoledne jsme šli do lesa, trochu na houby, trochu na procházku před obědem. Před startem:
Vlevo je pes Max, kterého jsme vzali s sebou, vzápětí zdrhnul někde v lese. Pak jsme potkali takového velkého, tlustého černého psa (s takovou krásnou, štíhlou dívkou), tak jsme se lekli, že Maxe sežral! Šli jsme ale dál, kolem skokánků. Místní mají na Homolce postavenou cyklotrasu s kopce přes dřevěné skokánky, houpačky apod., nejspíš už se jich tam pár pěkně potlouklo. Filip a Viki přes ně běhají po svých, Filip nedávno tak hrozně upadl, že má modřiny na noze i ruce, skoro si je zlomil. Ale jinak pěkná trať. Viki na jednom můstku:
Tuleni u stromu:
Nějaké houby jsme našli, nakonec jsme viděli v dálce běžet Maxe, ten se k nám rozběhl, ale když už byl skoro u nás, vzal to rychle do strany na louku a pádil zas pryč. Filip ho honil, chytil a přines k vodítku. Kdo by řekl, že Max vloni málem umřel po nehodě s autem?!?!
Odpoledne jsme šli na koupaliště. Počasí nic moc, i pršelo, ale když jsme tam došli, mraky ubyli a zmenšili se. Na koupališti byli čtyři lidi. Nemuseli jsme ani platit. Byli jsme jediní, kdo se tam koupal. Voda měla osmnáct stupňů. Ale když už člověk udělal pár temp, byla to paráda.
Večer jsme já a Petr jeli vlakem domů. Je to už trochu stereotyp, ty prázdniny...