Nostalgická

30. července 2008 v 10:27 | Lucie
Včera jsem se trochu ulejvala a četla si na netu různé blogy. Ty, které píšou ženy. Mají většinou manžela a děti a popisují svůj život, své pocity a zážitky. Bylo mi u toho dobře; když jsem o tom zpětně přemýšlela, přišla jsem na to, že jsem se cítila, jako když si povídám s kamarádkama, které znám roky, v nějaké příjemné kavárně. Ano, dokonce jsem cítila svou nejoblíbenější vůni - vůni kávy. Ne, neměla jsem ji před sebou čerstvě uvařenou, ale je možné, že někdo jiný opodál jo...
Ale když jsem večer zhasla lampičku, že už budu spát, zase se mi k tomu myšlenky vrátily. Jenomže mi z toho najednou bylo smutno. Už jsem v životě oplakala ztrátu jedné přítelkyně, o které jsem si myslela, že bude na celý život. Nakonec jsem se smířila (trvalo to několik let, tohle smiřování) s tím, že se přes mou snahu to přátelství udržet nepodaří. Ale tohle mi přišlo praštěné: zarazilo mě, že nemám daleko k tomu, abych oplakávala potencionální přítelkyně, které neznám a které nikdy nepoznám. No jo, mohly by to být kamarádky, píšou mi většinou z duše. Mohly by to být mé spřízněné duše.
Ale taky nemusely.
Naštěstí jich kolem mám dost. Jednu jsem si vzala, s jinými (už jsem zase u ženského rodu) chodím na to kafe. A pak ty dvě, od kterých mě dělí 100 a 150 km a vidíme se jen párkrát do roka, a přesto spřízněnost trvá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 amara amara | Web | 31. července 2008 v 23:01 | Reagovat

Taky jsem přišla o kamarádku... otázka je, jestli to kamarádka vůbec byla.. je to smutný, rozumím Ti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama