Červenec 2008

Nostalgická

30. července 2008 v 10:27 | Lucie
Včera jsem se trochu ulejvala a četla si na netu různé blogy. Ty, které píšou ženy. Mají většinou manžela a děti a popisují svůj život, své pocity a zážitky. Bylo mi u toho dobře; když jsem o tom zpětně přemýšlela, přišla jsem na to, že jsem se cítila, jako když si povídám s kamarádkama, které znám roky, v nějaké příjemné kavárně. Ano, dokonce jsem cítila svou nejoblíbenější vůni - vůni kávy. Ne, neměla jsem ji před sebou čerstvě uvařenou, ale je možné, že někdo jiný opodál jo...
Ale když jsem večer zhasla lampičku, že už budu spát, zase se mi k tomu myšlenky vrátily. Jenomže mi z toho najednou bylo smutno. Už jsem v životě oplakala ztrátu jedné přítelkyně, o které jsem si myslela, že bude na celý život. Nakonec jsem se smířila (trvalo to několik let, tohle smiřování) s tím, že se přes mou snahu to přátelství udržet nepodaří. Ale tohle mi přišlo praštěné: zarazilo mě, že nemám daleko k tomu, abych oplakávala potencionální přítelkyně, které neznám a které nikdy nepoznám. No jo, mohly by to být kamarádky, píšou mi většinou z duše. Mohly by to být mé spřízněné duše.
Ale taky nemusely.
Naštěstí jich kolem mám dost. Jednu jsem si vzala, s jinými (už jsem zase u ženského rodu) chodím na to kafe. A pak ty dvě, od kterých mě dělí 100 a 150 km a vidíme se jen párkrát do roka, a přesto spřízněnost trvá.

Sofie

23. července 2008 v 18:35
Sofie je sestřenice Viktorky a Filipa, tedy naše neteř, tedy dcera Petrova bratra Oťase a jeho ženy Šárky... V neděli přišla se Šárkou na návštěvu (ve Vimperku) a děti si hrály na zahradě.
A teď hádanka: Kdo je na fotce vpravo? Vlevo Sofie.

Vimperský kašpárek

22. července 2008 v 21:02
Na Javorníku jsme byli v sobotu. V neděli byl Vimperský kašpárek. To je název festivalu, kdy každou neděli hraje na vimperském zámku loutkové divadlo pro děti. Každý rok nějaké pohádky stihnem.
Cestou na zámek:
Diváci v zámeckých arkádách:
Já a Petr jsme šli stranou k občerstvení, kde nás i s Filipem po pohádce Viktorka vyfotila:

Výlet na Javorník

22. července 2008 v 20:56 tip na výlet
To je taky dobrý tip na výlet s malými dětmi, které ještě tolik neujdou. Autem se vyjede do obce Javorník, zaparkuje se třeba u penzionu Na vyhlídce a jde se nahoru na rozhlednu 1,5 km. Do kopce, pak po rovině, pak zase do jen mírného kopce. A pak schody přímo ve věži. Filip jich spočítal rovných dvě stě.
Cestou na rozhlednu:
Rozhledna:
Na rozhledně:
Pod rozhlednou...:
...pod rozhlednou jsme si dali svačinu (tyčinky):
Cestou z rozhledny jsme si pak na louce hráli:
A dole pod loukou, na které jsem různě běhali a váleli se, jsme našli nápis, že se tam nesmí kvůli velkému výskytu zmijí...

Nechci vzpomínat na zimu, ale...

17. července 2008 v 11:16
...taky jsem na těch stránkách Tyršovky našla fotku Viktorky, jak bruslí. Tak chtě nechtě vzpomínám na zimu.

Červnová škola v přírodě

17. července 2008 v 9:50
Na internetu jsem našla (http://zscernice.7data.cz/naseakce/2007_2008/08SVPDolUBlatne/index.php) fotky s Filipovo školy v přírodě. Tohle je jejich úžasná třídní učitelka Vlaďka a pak skupinové foto 2. A.

Jiné zážitky

14. července 2008 v 14:49 | Lucie |  počteníčko
Přečetla jsem další knížku od Murakamiho - Kafku na pobřeží. Začátkem jsem se trochu prokousávala, ale pak jsem začetla, hltala, na konci malinko zpomalila, aby mi tohle čtení déle vydrželo... Ale dopadlo to tak, že jsem knížku nestihla dočíst před odjezdem do Itálie a musela přes týden počkat doma. (Přece jen je to silnější kniha). Po příjezdu jsem ji dočetla, ale už s netrpělivostí, konec mě malinko (opravdu jen malinko) zklamal, protože nebylo vyluštění, jak jsem si představovala. Ale je to úžasný román:
Román patří do autorovy fantastické tvorby; v mnohavrstevnaté próze se střídají vypravěčské styly: strohý popis přeroste v detektivku, pátrání po kočce vyústí v horor, prolínání souběžně existujících světů se blíží surrealistické metodě. V bezbřehé fantazii lze i výlet kamsi mimo realitu přijmout jako běžnou věc. Neexistují hranice, dávno víme, že lze vstoupit za zrcadlo. Spolu s tím je tu i další rozměr - existenciální úzkost, strach z vlastního nitra či osudu, pocit opuštěnosti a nemožnosti najít tu druhou půli sebe sama, od níž jsme kdysi byli odděleni...
Kafka na pobřeží je v tomto směru mistrovským dílem.
Mezitím jsem v Itálii přečetla Konec dobrodružství od Grahama Greena, což mě taky nadchlo. Jednak jsem ve svých čtyřiatřiceti letech konečně přečetla od něho celou knihu (vždy dřív jsem začla a nedočetla) a druhak mě opravdu uchvátila. Nic podobného, ani vzdáleně, jsem nečetla. Pomohl mi film, kterého jsem viděla jen konec, byl totiž podle téhle předlohy natočený (Hranice lásky s Ralphem Fiennesem a Julianne Moore), Petr ho viděl celý a moc se mu líbil.
A díky té angíně jsem v Itálii ještě zmákla taky od Greena Jádro věci.
Děti už jsou pár dní ve V., tak bychom chtěli s Petrem chodit i do kina, ale s filmy, co tady v těch dvou multikinech dávají, je to slabota. V obou je to samé a skoro nic zajímavého. Viděli jsme Bathory, ale Petrovi se to moc nelíbilo a mně se to líbilo jen proto, že mám obecně ráda historické filmy. Ale hudbu to mělo moc pěknou.

Fotky z Itálie

13. července 2008 v 18:18

Cestou k babičce...

10. července 2008 v 11:10
...jsem se s dětmi zastavila na Rabí. Hrad je nadchnul a já si zavzpomínala na výlety sem s rodiči. Prohlídku jsme vynechali, až prý s tátou. Nakonec je to téměř při cestě Plzeň - Vimperk. Poobědvali jsme na nádvoří palačinky s medoládou a v podhradí zmrzlinu, já kafe. Přijeli jsme k babičce i tak docela včas a tak jsme s ní ještě zvládli dvouhodinovou procházku po lese, kde jsme se nacpali borůvkama. Následuje série fotek "Viki a Filip na Rabí plus jednou mě taky vyfotil Filip".

Návrat

10. července 2008 v 10:26 zkratky
Vrátili jsme se z Itálie. I když tam bylo děsné vedro a já dostala zánět dutin, uší, průdušek a angínu a antibiotika, bylo to moc krásný. Nádhera. Fotky budou brzy. Děti už jsou u babičky a my fachčíme v Plzni.