Když jsme přijeli pro děti do Vimperka, děti o překot a obě najednou spustily:
"Mamí, my chodíme krmit králíky!" - "A my si hrály, že mě jako králík kous do ledviny a byla jsem na opraci a Filip mi tu ledvinu jako vyndal!" - "A táto, já viděl jak jeli hasiči a houkali!" - "Hele, my máme žlutý boty!" - "Máte foťák?" - "Na Homolce je strááášně pampelišek a žlutí nás!" - "A já si je i pochovala, jsou samý černý." atd, atd.
Filip pak prohlásil: "Mami vyfoť nás v tom světle zapadajícího slunce." Čímž mě udivil. Ale poslechla jsem. Vyfotila jsem je ve světle zapadajícího slunce a taky jak krmí samé černé králíky.


Druhý den v sobotu jsme šli do města (Vimperka), na hřiště a na zmrzlinu.

A ještě jak se válíme na zahradě.

Večer jsme jeli do Plzně, Viki usnula cestou (asi v šest) a jen jsme ji odnesli do postele a spala až do rána. Filip s Petrem koukali na hokej. Druhý den byla neděle. Jeli jsme na Bolevák a pak byl florbal. A pak Filipa bolelo břicho. Po více než týdnu měl jít ráno, chudinka, do školy.