Květen 2008

Je to pořád stejný!

29. května 2008 v 9:11 | Lucie |  zkratky
I když se toho od časů mojí generace na prvním stupni základní školy hodně změnilo (politické zřízení, příchod mobilů, výkonějších počítačů, super PC her s reálnou grafikou, virtuální možnosti, i-pody, atd, atd.), něco zůstalo stejný. Průpovídky. Já to nevěděla, protože jsem nebyla roky s dětmi mezi 6 a 10 lety ve styku. Tak jsem ty věty neslyšela asi dvacet let. Až teď doma slyším občas "první slovo platí, druhý leze z gatí" anebo "kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje". Úplně mě to dojímá. Nejvíc to, že mi zase nepřipadá tak dlouho, kdy jsem to samé říkala já.

A zase svítí sluníčko

25. května 2008 v 9:53
Děti diktují:
Filip: Včera jsem šli na Bambiriádu. Na Slovanech.
Viki: A mami a já jsem viděla ty roztleskávačky. Taky jsme viděli ty koně živí.
Filip: Nene, poníci.
Viki: Koně!
Viki: Taky já jsem dělala tu žehličku.
Filip: No, spíš jsme malovali s nenapařovací žehličkou. Protože jsme museli splnit osmnáct úkolů, abysme dostali hlavolam.
Viki: A ještě že jak, mami, jsme viděli ty tanečnice, měly košťata a hezký šaty, sukně.
Filip: Potom jsme šli na oběd. Dal jsem si smažený žampiony. Vikina měla knedlíky se zelím a s masem.
Fotky z Bambiriády:
Lucie: Odpoledne jsme jeli do Borského parku hrát fotbal a učit jezdit Viktorku na kole bez koleček. To bylo super. Viki se to naučila za chvilku. Už umí zastavit a jet, ujede tak deset patnáct metrů, pak přestane šlapat a samostatně zastaví.
Filip hrál fotbal, trénoval opět chytání. Má nový brankářský rukavice, ty ale s sebou neměl, jsou ve škole, alespoň doufám. Už mu nic nekoupíme, za poslední týden ztratil florbalovou hokejku, Plzeňskou kartu a penál, ten ale našel. To je děsný.
Pak jsme odvezli Petra do práce, sjeli jsme nakoupit a domů jsaem přijeli akorát na večerníček. Po večeři jsem pustila dětem Říši hraček, já se pustila do žehlení, když jsme se podívala za chvilku na prcky, viděla jsem tohle:

Deštivá neděle

18. května 2008 v 16:04
Dneska prší a prší a prší. Nádhera. Balkón je dokořán otevřený, vzduch svěží a voňavý. Děti si hrajou doma, kreslí, čtou si. Idylka. Když se ráno proberu, vyhlašuju hru na kuchaře. Já jsem šéfkuchařka. Vyrážíme do obchodu pro suroviny na tradiční italské lasagne. Něco máme doma, něco koupíme.
Děti krájí olivy, strouhají sýr, míchají omáčky, ujídají sýr, pak i sýrovou omáčku, Viki masíčko. Strčíme to trouby. Začíná to brzy vonět...
Filip nás nakreslil. Líbilo se mu, jak zuřivě míchám obě omáčky. Viki pomáhá míchat, Filip pracuje u stolu, asi zrovna krájí ty olivy.
Za chvilku vyrážíme na florbal... Petr je celý den v práci... Večer se kluci podívají na finále v hokeji... A prší a prší a prší...

Fotky z Boleváku

18. května 2008 v 15:57
Otužilé děti z počátku května 2008:

Čas

17. května 2008 v 15:40 | Lucie |  pro fanoušky poezie
Až příliš často opakuju, jak ten čas letí, podivuju se nad fotkama, vzdychám a říkám si "ale to je jako včera, přitom už je to tolik let!" anebo "Tohle už si ani nepamatuju" a občas si taky říkáme naší oblíbenou průpovídku z knížky od Třešňáka (Klíč pod rohožkou) "It it fly". A Petr mi často s úsměvem řekne: "No jo, za chvíli budeš babička."
Až mi nedávno podal z vimperské knihovny knížku od Bennyho Andersena, s nalistovanou básní a se slovy:"Přečti si tohle, bude se ti to líbit." Líbila se mi moc, čtu ji teď stále dokola, už mám v knížce i další oblíbené... A taky je tahle báseň odpověď na otázku (kromě fotek uložených pouze v počítači a už neexistujících alb), proč píšu tenhle blog...

Benny Andersen: Čas

Máme v domě dvanáctery hodiny
přesto čas nestačí
Jdu do kuchyně
svému droboučkému synáčkovi pro kakao
a než se vrátím
ja na kakao už moc starý
žádá si pivo ženy revoluci
Musíme využívat čas dokud ho máme
Dcera přijde ze školy
jde ven hrát nebe peklo ráj
za chvíli se vrátí
a chce pohlídat maličké
že půjde s mužem do divadla
a zatímco jsou v divadle
postoupí maličké s jistou námahou
až k maturitě
Musíme využívat čas dokud ho máme
Vyfotografuju svou dosud mladou ženu
v krevnatém cikánském šátku
a s opulentní kašnou v pozadí
ale sotva je snímek vyvolán
tak začne hlásat že už pomaloučku
na ní bude řada do důchodu
tak tichounce se v ní probouzí vdova
Moc rádi bychom využívali čas
jenže se pořád někam ztrácí
kampak mizí
byl tu vůbec někdy
nestrávili jsme příliš mnoho času
natahováním času
Musíme využívat čas včas
těkat nějaký čas bez času a místa
a když přijde čas
zavolat domů a uslyšet
"Voláte 95 94 93 92? Toto číslo žádný účastník nemá." Cvak.

A předtím...

15. května 2008 v 12:56 | Lucie
Když jsme přijeli pro děti do Vimperka, děti o překot a obě najednou spustily:
"Mamí, my chodíme krmit králíky!" - "A my si hrály, že mě jako králík kous do ledviny a byla jsem na opraci a Filip mi tu ledvinu jako vyndal!" - "A táto, já viděl jak jeli hasiči a houkali!" - "Hele, my máme žlutý boty!" - "Máte foťák?" - "Na Homolce je strááášně pampelišek a žlutí nás!" - "A já si je i pochovala, jsou samý černý." atd, atd.
Filip pak prohlásil: "Mami vyfoť nás v tom světle zapadajícího slunce." Čímž mě udivil. Ale poslechla jsem. Vyfotila jsem je ve světle zapadajícího slunce a taky jak krmí samé černé králíky.
Druhý den v sobotu jsme šli do města (Vimperka), na hřiště a na zmrzlinu.
A ještě jak se válíme na zahradě.
Večer jsme jeli do Plzně, Viki usnula cestou (asi v šest) a jen jsme ji odnesli do postele a spala až do rána. Filip s Petrem koukali na hokej. Druhý den byla neděle. Jeli jsme na Bolevák a pak byl florbal. A pak Filipa bolelo břicho. Po více než týdnu měl jít ráno, chudinka, do školy.

Besídka ve školce

15. května 2008 v 11:47 | Lucie
Děti ve školce měly besídku ke Dni matek. Viki je ta v hnědých šatech, tu poznáte, vlevo Johanka. Nahoře je vidět patro, kde Viki spinká, když tam spinká, což nesnáší. Na stole pak uvidíte pudinkové košíčky s ovocem, které nám, maminkám, děti samy "uvařily". Měla jsem jen kousek, Viki mi to skoro celý snědla. Pak nás taky masírovaly takovým ježečkovým míčkem, chodidla, lýtka, za krkem. A zpívaly, hrály divadlo, tancovaly. Na videu je jen kousek. A dostaly jsme přáníčka, kde Viki sama napsala Milé mamince.

Z Vranova do Plešnice aneb Jedna vlaštovka jaro dělá

12. května 2008 v 13:53 tip na výlet
Náš na dlouho poslední výlet bez dětí (8. 5.) začal podivně. Filip by byl asi nadšený.
Jeli jsme autem do Plešnice, tam jsme ho nechali a autobusem (výluka vlaků) pak do Vranova. Původně jsme chtěli do Sulislavi, ale průvodčí nám něco zmateně vysvětloval, až jsme pochopili, že do Sulislavi leda neoficiálně. Jízdenky jen do Vranova. V Sulislavi jsme řekli, že jsme se rozhodli raději jet až do Vranova. Oficálně. Po celé trase se dělá nový vlakový koridor, takže kolem trati jezdí sem a tam strašně moc náklaďáků, cesty jsou zaprášené a rozježděné. Jezdí i po turistických a cyklistických trasách kolem Hracholuské přehrady a jinde taky. Asi 2 až 3 km jsme se jim vyhýbali a čichali ten smrad. Děsný.
Pak jsme ale došli do lesa, a tam už ticho, krása.
V Pňovanech jsme si dali v hospodě výborný oběd. Zaujala nás tam cyklistická výprava; někteří její členové byli pěkně sladěně vyparádění:
Z Pňovan do Plešnice už to bylo po té Svatojakubské cestě (červená turistická, celkem 11 km) jen 4 km, projelo pár nakláďáků, ale to už nestálo za řeč, všude kvetla a voněla řepka i plané jabloně, za chvilku jsme byli u auta.
A tady je ta vlaštovka. Fakt jsme viděli tuhle jedinou:

Aktuální info: Florbal 11. května

7. května 2008 v 10:33 florbal
Neděle 11. května opět v pět odpoledne florbal. Doubravka! Přijďte!

Výlet na Libštejn

4. května 2008 v 16:38 tip na výlet
Sobota 3. května. Počasí nádherné, jarní. Účast: Petr a Lucie. Cíl: autem do Újezda u svatého Kříže. Odtud kolem Berounky na Libštejn a po silnici zpět. Auto zaparkovené u hospody Na Svaťáku, kde je naplánovné jídlo s pitím. Délka asi 15 km. Terén náročný, ne pro děti do pěti let. Nezapomenout pití, což se stalo mně, což způsobilo silnou dehytrataci - vysílení - téměř mdloby. Cestou žádná hospoda ani občerstvení, možná až na Liblíně, pak v Újezdě. Doporučuji na cestě zpět, po té silnici, potkat někoho známého, který vás sveze k hospodě a k autu. Případně stopovat. To už se ale stydíme. Naštěstí jela kolem Marie Bašt., která nás odvezla Na Svaťák, přitom jela opačným směrem. Je to anděl, trochu tak i vypadá. (Ovšem s ďáblem v těle.)
A fotky přírody a hradu:

Nejaponský román japonského autora

2. května 2008 v 16:41 počteníčko
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh; čtenář však "neunikne" směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Píše se v jedné anotaci. Je to moc hezké počtení. Japonské reálie jsou ale hodně upozaděny, jsou nahlíženy jakoby z dálky. V doslovu se píše, že kdyby hrdinové neměli japonská jména, můžete mít dojem, že se příběh odehrává kdekoliv.
Maruki Murakami - Norské dřevo
Knížku jsem dostala od Jany S. (díky), ta mi vůbec dává pěkné čtení (to ona mi kdysi darovala Cit slečny Smilly pro sníh - kterou jsme pak někomu půjčila a ten někdo mi ji už nevrátil - kdo to byl???). Četla jsem vždy pár stran večer, než jsme usnula, ale včera jsem poslední třetinu doslova zhltla v kuse, svítila jsem do jedné hodiny. A dnes jsem v euforii, jednak že děti jsou pryč, jednak z toho, že jsem si po dlouhé době zase něco úžasného přečetla.

Jo!

2. května 2008 v 16:27 | Lucie |  zkratky
Odvezli jsme děti k babičce. Budou tam do neděle 11. května. Pojedu za nimi dřív - osmého. Budeme teď šest dní sami doma. Šest dní...