Jedna má přítelkyně (nebudu psát která, ale ona ví, ona ví) zkritizovala, jak jsem ostříhala Viktorku. Petr zase občas poránu namáčel Filipovi hlavu, aby mu ty vlasy tak netrčely. Takže jsem ten den, kdy bylo fakt jaro (a my myslely, že už to tak bude spoň do léta) šli všichni k holiči. Bylo to asi minulé pondělí.
Filip před:

Filip poté:

Viki před:

Není to tak hrozné, Jano!
Viki po:

Spokojená???
Ano, Lucie, je to vynikající rozdíl. Z té divoženky se konečně stala holčička, která přemýšlí nejen co má na hlavičce ale i co má v hlavičce. Je teď určitě vyrovnaná jako její ofina. Z výrazu je to jasné. To je jasné. Hromadné zájezdy k holiči, hm. Až si pořídím rodinu, taky to začnu praktikovat, může to být dost zážitek na těch židlích. Chodím do pánského a s těmi stařešiny, na které tam většinou narazím, si moc srandy neužiju. Ještě mají pro děti ty vysoké barové šroubovací?