Někdy jsme hodně unavení. Když odmlouvají, jsou rozjívení, hádají se a perou se. Když nechtějí jít spát, mýt se, vyčistit si zuby, obléknout se. Když s námi nehodlají sdílet radost třeba z výletu, když jsou otrávení, nudí se, fňukají a kňourají. Když chtějí jíst úplně něco jiného než co mají na talíři. Když naznačují, že nejsme tak úžasní rodiče, jak si o sobě myslíme. A hůř: právě naopak!
Ale nakonec usnou. A usínají brzy, kolem osmé. Pokud nejdou do školy, spinkají 12 hodin v kuse, bez probuzení.
Každý den nakonec usnou. A já stojím a dívám se na ně, dlouho. A pak zase přijdu a zase se chvilku dívám.


Ahoj, koukám na tvůj blog a musím uznat, že je moc hezký.
-----------------------------------------
Mimochodem…napadlo mě, jestli máš zájem, brzy se spustí literární soutěž SOUBOJ PISÁLKŮ. Chceš vědět jak na tom jsi mezi ostatními pisálky? Pokud ti nedělá problémy napsat povídku, nebo si dokonce myslíš, že tvoje povídky jsou lepší než ty ostatní, tato soutěž je pro tebe jako dělaná. Nech zkušené porotce ať ohodnotí tvoje dílo!