Bílá sobota na Kvildě

25. března 2008 v 13:47 | Lucie |  tip na výlet
V sobotu sedla Veronika v Praze na autobus a za tři hodiny už byla v jiné roční době. Povídala před pár týdny, že si udělá jarní velikonoční výlet na Šumavu. Naštěstí si nevzala ty tenisky, které už měla skoro v ruce, když se před cestou připravovala. Naštěstí si vzala vysoké boty, kabát a mobil s foťákem, aby mohla z výletu posílat mms s důkazy opravdového jara na Kvildě!
Já jsem k ní do autobusu přistoupila ve Vimperku. Řidič se mě snažil zmást, že na Kvildu nejede, já mu říkala, jedete, jedete, jen abyste ale dojel, je tam kalamita! On se smál....ale kdo se smál naposledy? Já a Veronika. U Nových Hutí musel v kopci zastavit, protože před ním uvízl osobák v závěji. A už se nerozjel. Musel couvat dolů z kopce. Ale za ním uvázla další a další auta. (Silnice byla vyplužena pro jedno auto, ale klouzalo jim to, a tak zajížděla do těch závějí při silnici). Nic jsem z tohoto dobrodružství nevyfotila, protože jsme musely s Verčou tlačit ta auta. Řidič sice zavelel "Chlapi, jdeme ven tlačit", ale byli tam jen tři, spíš kluci. Takové houžvičky.
Řidič jednoho vozu měl s sebou spolujezdkyni, která vždy, když se nerozjeli, vystoupila s igelitkou, z které vysypala pod kola štěrk. Řidič jel pomalu a ona pobíhala okolo a sypala a sypala...až se ztratili z dohledu. Takže tyhle jsme netlačili.
Naše jedna spolucestující musela zůstat nahoře a zastavovat auta a domlouvat jejich řidičům, aby se nepouštěli dolů z kopce, dokud kolem nich neprojede autobus.
Nakonec jsme sjeli pozadu dolů, tam se rozjel a vyjel to nahoru. Skoro tam zapomněl tu obětavou slečnu... Zbytek cesty na Kvildu už proběhl bez problémů, ačkoli mi Veronika křečovitě svírala loket a s vytřeštěnýma očima se dívala dopředu, zvlášt v zatáčkách, i když řidič jel celou doubu jen rychlostí 30 km/h.
Na Kvildě jsme se posilnily ve vyhlášené pekárně a vydaly se na cestu směr Borová Lada a Lipka. Na Borovce oběd v penzionu Borůvka. Na Lipce v penzionu Lipka večeře. Čekaly jsme tam na vlak. Celkem asi 18 km. A asi dohromady sedm pádů. Veronika pětkrát, já dvakrát. Strašně nám klouzaly boty!
No, byla to krása. Počasí se měnilo, krajina střídala podoby, sněhové přeháňky, pak zase modré nebe a slunce, ticho a bílo. To je jaro na Šumavě.
Děti hlídal Petr. Prý byli na dlouhé procházce, kterou zakončili v cukrárně pod zámkem, kde Viktorka spadla ze židle. Byla to prý taková rána, že přiběhla až z kuchyně cukrářka, co že se děje. Viki od ní dostala ke své vanilkové zmrzlině čokoládu. Snad nebude teď padat ze židlí schválně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 M M | Web | 21. dubna 2008 v 11:09 | Reagovat

Dobrý dobrodružství! ☺

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama