Březen 2008

Poslední neděle v březnu

31. března 2008 v 13:53 | Filip
Ráno přišla Dana a já s tátou sme šli na fotbal. Táta vyhrál 6 : 1. Potom přijeli holky (Viki,máma).Šli sme do hospody na oběd.Pak na bolevák. Viki jezdila na koloběžce. Já pořád kopal do míče. Pak domů.A Viki s tátou šli do bazénu.A já s mámou sme šli do práce, protože máma se mnou chtěla v pondělí zůstat doma. Mám rýmu. A já jsem u ní v práci namaloval traktor:

Ráno blbec

27. března 2008 v 15:11 | Lucie
Dnes - hrozné ráno. Jela jsem do práce a abych se kvůli cenové sondě dostala do Teska, zabočila jsem v křižovatce (Sirková) hodně doleva, jakoby nazpátek. Což dělám běžně, v domnění, že když tam není zákaz odbočení ani zákaz otáčení, že se to může. Ale ve vjezdu na parkoviště mě zastavila hlídka - policie. Provedla jsem přestupek. Dostala jsem pokutu. Nesmí se to. Řekli mi, že můžu dostat až dva tisíce. Výraz v mém obličeji zřejmě zapůsobil natolik, že jsem vyplázla jen stovku. Pěkně proti bločku.
Potom mě paní pokladní v supermarketu u kasy obvinila, že jsem ukradla časopis a vložila jsem ho do novin. Křičela. Lidi se sbíhali. Říkala jsem, že časopis je součást novin. "To určitě", odvětila a zavolala vedoucího. Ten řekl, že časopis je každý čtvrtek součástí MF Dnes. Omluvil se mi, ale pokladní jen kysele domarkovala a neřekla už nic.
Jakmile jsem vyšla z obchodu, zavolala babička. (Filip je celý týden s kašlem u ní.) Řekla mi, že Filipovi hodně otekla tvář. Ale nebolí to. Horečku nemá. Řekla jsem, ať počkají do rána a pak k doktorovi. Celý den, zvláště po telefonátu se svojí úžasnou vzdělanou přítelkyní (dětskou doktorkou) Lenkou, myslím na zánět uzlin. Po rozhovoru s kolegyní pak myslím na příušnice.
Odpoledne mi ale Ivanka řekla, že by to mohlo být od prořezávání stoličky. Věk prý na to má a Kubovi taky nedávno otekla tvář a bylo to proto.
Jinak už se nic závažného nestalo, až na to, že mi volala šéfová, že potřebuje dát něco do mé strany, protože vypadl inzerát. Řídila jsem zrovna (vezla jsem Viki a Jelínky ze školky) a myslím, že jsem dost zmateně blábolila, až mi řekla, že to nějak udělá...
A jsou teprve tři odpoledne!

Bílá sobota na Kvildě

25. března 2008 v 13:47 | Lucie |  tip na výlet
V sobotu sedla Veronika v Praze na autobus a za tři hodiny už byla v jiné roční době. Povídala před pár týdny, že si udělá jarní velikonoční výlet na Šumavu. Naštěstí si nevzala ty tenisky, které už měla skoro v ruce, když se před cestou připravovala. Naštěstí si vzala vysoké boty, kabát a mobil s foťákem, aby mohla z výletu posílat mms s důkazy opravdového jara na Kvildě!
Já jsem k ní do autobusu přistoupila ve Vimperku. Řidič se mě snažil zmást, že na Kvildu nejede, já mu říkala, jedete, jedete, jen abyste ale dojel, je tam kalamita! On se smál....ale kdo se smál naposledy? Já a Veronika. U Nových Hutí musel v kopci zastavit, protože před ním uvízl osobák v závěji. A už se nerozjel. Musel couvat dolů z kopce. Ale za ním uvázla další a další auta. (Silnice byla vyplužena pro jedno auto, ale klouzalo jim to, a tak zajížděla do těch závějí při silnici). Nic jsem z tohoto dobrodružství nevyfotila, protože jsme musely s Verčou tlačit ta auta. Řidič sice zavelel "Chlapi, jdeme ven tlačit", ale byli tam jen tři, spíš kluci. Takové houžvičky.
Řidič jednoho vozu měl s sebou spolujezdkyni, která vždy, když se nerozjeli, vystoupila s igelitkou, z které vysypala pod kola štěrk. Řidič jel pomalu a ona pobíhala okolo a sypala a sypala...až se ztratili z dohledu. Takže tyhle jsme netlačili.
Naše jedna spolucestující musela zůstat nahoře a zastavovat auta a domlouvat jejich řidičům, aby se nepouštěli dolů z kopce, dokud kolem nich neprojede autobus.
Nakonec jsme sjeli pozadu dolů, tam se rozjel a vyjel to nahoru. Skoro tam zapomněl tu obětavou slečnu... Zbytek cesty na Kvildu už proběhl bez problémů, ačkoli mi Veronika křečovitě svírala loket a s vytřeštěnýma očima se dívala dopředu, zvlášt v zatáčkách, i když řidič jel celou doubu jen rychlostí 30 km/h.
Na Kvildě jsme se posilnily ve vyhlášené pekárně a vydaly se na cestu směr Borová Lada a Lipka. Na Borovce oběd v penzionu Borůvka. Na Lipce v penzionu Lipka večeře. Čekaly jsme tam na vlak. Celkem asi 18 km. A asi dohromady sedm pádů. Veronika pětkrát, já dvakrát. Strašně nám klouzaly boty!
No, byla to krása. Počasí se měnilo, krajina střídala podoby, sněhové přeháňky, pak zase modré nebe a slunce, ticho a bílo. To je jaro na Šumavě.
Děti hlídal Petr. Prý byli na dlouhé procházce, kterou zakončili v cukrárně pod zámkem, kde Viktorka spadla ze židle. Byla to prý taková rána, že přiběhla až z kuchyně cukrářka, co že se děje. Viki od ní dostala ke své vanilkové zmrzlině čokoládu. Snad nebude teď padat ze židlí schválně.

Vimperské noviny 2

24. března 2008 v 17:40 | Lucie
Když jsem se v sobotu ráno ve Vimperku vzbudila, všichni už byli vzhůru, tak jsem se podívala z okna a viděla jsem tohle:
To bylo v osm ráno. V osm dvacet jsem viděla tohle:
V osm třicet to vypadalo venku takhle:
V osm padesát:
To už mi bylo divné, protože jsem stále neviděla ty tři. Tak jsem vylezla ven a vyfotila je, už ne přes sklo. Byly čtyři:

Vimperské noviny 1

24. března 2008 v 17:02 | Filip

Akce florbal

17. března 2008 v 15:56 florbal
V neděli přece jen pršelo. Celý den! Ale aktivní Petr zorganizoval pro kluky florbal. To znamená, že pronajal tělocvičnu a obvolal všechny známé rodiny, kde mají kluky. Většinou ale telefon nikdo nebral nebo nemohli. Jen Jakub Jelínek a Kuba Tibík, jehož maminka Ivanka to celé zachránila, sehnala totiž čtyři hráče!
Všichni byli nadšení, hráli jako o život. Zde pár fotek. I když jsem fotila v režimu sport, jsou rozmazané, chvilku se mi nezastavili a nezapózovali. Taky byli skoro pořád otočeni zády ke mně, uličníci.
Holčičky, sestry kluků, si hrály v dětském koutku nebo běhaly kolem a hrály na babu, nebo taky do posilovny. Hlavně Josefína chtěla posilovat.
Když jsme všechny děti rozvezli, strávili jsme zbytek nedělního odpoledne u Ivy. Dětem, které nám zbyly, jsme objednaly pizzu, abychom nemusely s Ivou nic dělat.
A na závěr Viki v tom novém županu. Držím jí já, mám taky župan, ale raději jsem se vystřihla...

Mluv neboli slovo

16. března 2008 v 13:08 | Lucie
V sobotu vpodvečer jsem byla s Vikinkou v bazénu. Když jsme byly v bublinkách, připlavali takoví dva, ona a on, tak po třicítce, a náramně se k sobě měli. Líbali se velmi vášnivě, vyloženě se olizovali. Viki si jich zdánlivě nevšímala, ale po chvíli se ke mně přitulila, že mi dá jako pusinku, což dělá často, ale vystrčila jazýček a málem mi ho strčila do pusy. Hrozně se chechtala, pak zvážněla a vyptávala se, proč jako....tohle, s jazykem a tak... "To můžeš, až budeš velká, s nějakým klukem..." "Třeba s Filipem?" "Nééé, to je brácha, s někým jiným, třeba s Jakubem nebo Hynkem, nebo s někým, koho teprve potkáš." "No, to doufám, že ještě potkám nějaký jiný kluky..."
Večer jsme si v posteli jako obvykle vyprávěli, co se nám ten den líbilo a co ne. Filip povídal, že se mu líbil celý den, hlavně ten fotbal a že nám vyměnili ohořelý kontejner za nový. Vikině taky, protože ten
"ořehlý, tedy ořehelý, tedy olýhřelý....byl hnusný. Uf, to je hrozný mluv, ten nemám láda."

Zas jeden deštivý víkend v březnu

16. března 2008 v 12:57 | Lucie
V sobotu bylo moc krásně, sluníčko, nebe vymydlené. Mě to docela zklamalo, protože jsem myslela podle předpovědí, že bude pršet a pršet. A těšila jsem se, že nikam nepůjdem, žádný výlet, ani jiné aktivní vyžití. Že budeme jen odpočívat, válet se doma, koukat na televizi, hrát slovní fotbal na počítači, jíst a maximálně na hodinku do bazénu.
Ale to ne. Slunce na tom modrým nebi, jako naschvál. Takže jsme jeli ke Košuteckému jezírku. Kluci si vzali mičudu. A hráli na umělém povrchu ještě s Jardou a Honzou (potkali jsme je tam) kopanou. Filip exceloval v bráně. Ale i dost běhal.
Já a Viki jsme se poflakovaly na hřišti a u jezírka koukaly na kachny. Pak jsme došly nakoupit (nejblíže byl Lidl, Valerie!) a Viki si tam koupila růžový župan!
Viki taky si stěžovala, ještě doma, že nic nevyrábíme! Tak potom s Petrem vyrobili figurky. Lovce okurek třeba. Podobnost s některými celebritami je opravdu náhodná.
Na první fotce je v pozadí také hliněná soška, kterou vyrobil Filip s Petrem u Martiny Voráčkové na výtvarce. Zpodobňuje Milana Voráčka, jenž dělá provaz. Nevím ani, jestli si Martina všimla, že je to její manžel, ta socha. Taky Filip vyrobil kocoura ze Zahrady od Trnky.
A v neděli Viki s Filípkem vyrobily štrůdl. Ten je výborný, už mám půlku v břiše.
Pak že nic nevyrábíme!

Sudslavická stezka

13. března 2008 v 14:25 | Lucie |  tip na výlet
Další tip na výlet! Naše oblíbená Sudslavická stezka vede od původního mlýna, teď je to statek, k tomuhle statku - ano, je to okruh. Pouhé tři kilometry! Vhodné pro rodiny s malými dětmi. Vystupte z vláčku (trať Strakonice - Volary) na stanici Bohumilice v Čechách. Nebo autem ke slévárně.
Viki statečně ušla celou trasu a jen dvakrát řekla, že chce nosit a jednou, že jí bolí nožičky. Čili pohoda. Šla jsem já, Veronika, Viki, David, Filip. Kluky to taky bavilo, po cestě jsou různé úkoly, zajímavosti (třeba jeskyně, kde našel jeden archeolog, tuším Voldřich, pravěké nálezy; nebo okopy z roku 1939). Nehledě (ale hleďte) na krásnou přírodu okolo, viz tamní vyhlídky.
Viki má moje brýle a mojí čepici, takže vypadá divně.
Veronika stoupá jedno z mnohých stoupání. Tohle je ten nejzajímavější výstup, neboť žebříky na skále, později schody! Tak je tam mnoho úseků z kopce dolů.
Výlet se uskutečnil před dvěma týdny, abyste si nemysleli, že máme teď ve Vimperku, kde už ani nejsme, takhle slunečno a teplo. Ani v Plzni takhle není: prší a fičí. Jako všude...

Svatá Máří je moje nejoblíbenější místo...

8. března 2008 v 13:14 | Lucie |  tip na výlet
...a já moc děkuji mé polovičce, že mě tam zavedl. Já jsem tam zavedla Martu, taky se jí tam líbilo, a teď nedávno Veroniku. Jeden z našich výletů týdne mé dovolené a sestřiných prázdnin. Filip s námi nešel, byl nastydlý. Jeden den jsme šly my dvě samy, výlet se vším všudy, myslím úplně bez auta a jiných dopravních prostředků. Z Vimperka přes Trhoním a obec Svatá Máří na rozhlednu a zpět přes Štítkov a Bořanovice do Vimperka.
A druhý den nato jsme jeli autem s Viki a Davidem pod vrchol a že najdeme poklad, který je v rámci geocachingu schován v kamenném moři. Nenašli jsme ho! Ale jinak jsme našli poklad u Čkyně, v Prachaticích a u Cejsic.

Několik obrázků

8. března 2008 v 13:00 | Lucie
Viktorce se o jarních prázdninách tak stýskalo po školce, že si na ní hrála. Sesbírala ve Vimperku všechny panenky a plyšáky, dala je spát a četla jim pohádku. Že se jí stýskalo po školce, beru, ale že by se jí stýskalo po spaní po obědě? To obvykle obrečí. No, podala mi další důkaz, že se mě snaží obměkčit a hraje divadýlko, když má ve školce spát....
Tenhle víkend jsem doma sama, Petr odjel pro děti k babičce, já prý, že umeju okna a celkově zgruntu vygruntuju. Tak jsem začala tím, že jsem nalila odstraňovač vodního kamene do záchodu a pomerančovým Propperem jsem postříkala kuchyňskou linku, dřez a sporák. Ať to raději chvíli působí. To mě tak unavilo, že jsem si musela uvařit kafe a sednout si k počítači. Pár partiček slovního fotbalu, většinou vítězných...a pak jsem si vzpomněla na fotky. Taky jsem si hrála s fotoshopem.
To je trochu velká, ovšem černobílá fotka! Filip má částečně druhé zuby, částečně dočasné zuby a dlouho dlouho nemá na některých místech žádné zuby. Čekáme na ně netrpělivě.
Viktorka při focení dál nacvičuje budoucí kariéru modelky. TO ovšem není z mojí hlavy, ani ona o tom nemluví, ale snaží se, probůh, seč může.

Návrat

5. března 2008 v 11:59 | Lucie
Byla jsem týden s dětmi, Veronikou a Davidem ve Vimperku. První dny bylo krásně, jaro, pak se ochladilo, pak přituhlo, pak přišla Emma. Co nejdřív stáhnem fotky a pak šup s nimi sem. Totiž: nabíječku jsme si, pro neschopnost dojet do obchodu s nabíječkama i s foťákem či aspoň s baterkou, objednali přes internet. A ta nám přišla hned třetí den do Vimperka.
Děti jsou ještě u babičky, mají prázdniny.
Valerie, so se týče toho masa: ty čaje PRO TEBE jsem vybírala s maximální pečlivostí a s vroucí láskou....